Gotické dvojče je jedním z nejstarších dochovaných obytných domů v Litoměřicích, jehož datování kolísá od 2. poloviny 15. ke 2. čtvrtině 16. století. Dům byl tedy postaven v období dnes nazývaném jako jagellonská gotika, během vlády Vladislava II. Jagelonského v Českém království (po smrti husitského krále Jiřího z Poděbrad). Přesto, že je tato budova nejisté datace, je jedním ze dvou téměř intaktně dochovaných gotických domů ve městě. Tím druhým je objekt dnešní Galerie a muzea litoměřické diecéze na Mírovém náměstí (na raně gotických základech byl vybudován pozdně gotický měšťanský dům s původními profilovanými okny, římsami a vrstveným stupňovitým štítem. V ose průčelí je štítek s letopočtem 1513, v loubí částečně zachován pozdně gotický portál.)
 

Dvojče představuje ceněný hmotný doklad kultury městského bydlení sklonku středověku. Tento pozdně gotický dům má dvojitý štít a uvnitř v patře se nachází unikátní, na tehdejší poměry velkoryse řešená, renesanční srubová světnice s vysokými prosklenými okny ve zděných špaletách, s předsíní, černou kuchyní a postranní komorou. Srubová místnost (tzv. kufr) byla obnovena až při rekonstrukci započaté v roce 1980. Ve spodním podlaží, v úrovni terénu, jsou dvě místnosti, přičemž levá část, dříve průjezdná, svým obloukem navazuje na přední dům U Modrého hroznu, a vedlejší pravá má charakter mázhausu.

​

Mázhaus je rozměrná místnost zaujímající celou přední část přízemí patrového gotického či renesančního měšťanského domu. Tento prostor byl užíván především k výčepu piva, případně k provozování další obchodní činnosti či řemesla. Nebyl vytápěn. Fungoval též jako komunikační uzel, z něhož směřovaly schody do (obytného) prvního patra a do sklepa, průjezd či průchod do dvora atp. Byl téměř vždy zaklenut, velmi často s použitím asymetricky umístěného středního sloupu. Od ulice či podloubí jej dělila plná zeď prolomená vstupem a oknem či okny. Mázhausy vznikaly od 13. století jako důsledek vydělení a přesunu obytné složky měšťanského domu do jeho prvního patra. Tímto způsobem došlo k rozdělení základních funkcí hlavní obytné místnosti domu, tzv. dýmné jizby. Veřejná, obchodní či řemeslná složka zůstala v přízemí, neboť je těsně svázána jak s funkcemi sklepa a dvora, tak s prostorem ulice. Především jde o již zmíněný výčep piva, který těsně souvisí s právem vaření piva (tímto právem byla ve středověku obdařena naprostá většina měšťanských domů), ale i o další obchodní či řemeslnickou činnost.

​

Obě místnosti mají původní klenuté stropy a jsou dodatečně doplněné o, bohužel, historicky necitlivě řešená okna, kované mříže a vrata.

Dům se nachází se ve dvorním traktu Jezuitské ulice čp. 4/12a, též historicky cenného, renesančně přestavěného domu (stavitelem Ambrožem Ballim) nazvaného U Modrého hroznu (viz níže). S tímto domem bylo dvojče odedávna neoddělitelně propojeno pavlačí, kterou v 19. století vystřídala spojka zastřešených dřevěných schodišť vedoucích z prvních podlaží obou částí domů na úroveň uličního terénu. Vlastní Dvojče sloužilo nejpozději od 19. století jako skladiště a silně zchátralo. Schodiště podlehla asanaci v 50. letech 20. století.

V některých písemných materiálech je Dvojče zmiňováno jako Hinterhaus, což doslovně znamená zadní dům nebo zadní stavení. Tedy si lze uvědomit, že tato budova nikdy nestála coby monumentální solitér, jak ji lze vnímat dnes, byla vždy ve vztahu s domem, k němuž svým vznikem a předchozí existencí náleží, nejednalo se tedy o samostatný dům.

Část zástavby poškozené bombardováním v posledních dnech 2. světové války roku 1945 byla zbořena bez dokumentace. Dříve zhusta zastavěný prostor vnitrobloku mezi městskými hradbami a domy v Jezuitské ulici byly v průběhu 50. let v duchu tehdejších urbanistických zásad asanován. Gotické dvojče bylo před asanací uchráněno. Vypreparované z vybourané původní zástavby zůstalo osaměle stát v prostoru vnitrobloku, opuštěné a značně chátrající.

Objekt byl postupně opravován. První opravy byly zahájeny v  60. letech 20. století. Důkladná rekonstrukce v první polovině 80. let (1980–1984) rehabilitovala mimo jiné i zmiňovanou renesanční srubovou místnost v prvním patře. Poslední renovace, které uvedly objekt do dnešní reprezentativní podoby, proběhly v letech 2015–2016. Během nich byl například stabilizován krov, vyměněna střešní krytina, osazeny okapy s tepanými prvky, spravena a nově natřena omítka, obnoveno schodiště s kovaným zábradlím, opraveny okenice ad.

Dlouhá léta budovu Města spravovalo Oblastní muzeum Litoměřice. V letech 1997–2018 sídlila v prostoru roubené místnosti soukromá Galerie ve dvoře.
Dnes je tento dům, ve vlastnictví i správě Města Litoměřice, sdílený jeho uživateli Galerií Gotické dvojče v 1. podlaží a litografickou dílnou Institutu kresby a grafiky, z. s. LITHO LITO v přízemí.

Od roku 2018 ve fúzi organizací komunikuje pod sjednocující hlavičkou jako Gotické dvojče – Dům umění.