© 2023 by AHFA. Proudly created with Wix.com

  • Grey Facebook Icon
  • Šedý YouTube Icon
  • Grey LinkedIn Icon

Gotické dvojče je jedním z nejstarších dochovaných obytných domů v Litoměřicích, jehož datování kolísá od 2. poloviny 15. ke 2. čtvrtině 16. století. Dům byl tedy postaven v období dnes nazývaném jako jagellonská gotika, během vlády Vladislava II. Jagelonského v Českém království (po smrti husitského krále Jiřího z Poděbrad). Přesto, že je tato budova nejisté datace, je jedním ze dvou téměř intaktně dochovaných gotických domů ve městě. Tím druhým je objekt dnešní Galerie a muzea litoměřické diecéze na Mírovém náměstí (na raně gotických základech byl vybudován pozdně gotický měšťanský dům s původními profilovanými okny, římsami a vrstveným stupňovitým štítem. V ose průčelí je štítek s letopočtem 1513, v loubí částečně zachován pozdně gotický portál.)
 

Dvojče představuje ceněný hmotný doklad kultury městského bydlení sklonku středověku. Tento pozdně gotický dům má dvojitý štít a uvnitř v patře se nachází unikátní, na tehdejší poměry velkoryse řešená, renesanční srubová světnice s vysokými prosklenými okny ve zděných špaletách, s předsíní, černou kuchyní a postranní komorou. Srubová místnost (tzv. kufr) byla obnovena až při rekonstrukci započaté v roce 1980. Ve spodním podlaží, v úrovni terénu, jsou dvě místnosti, přičemž levá část, dříve průjezdná, svým obloukem navazuje na přední dům U Modrého hroznu, a vedlejší pravá má charakter mázhausu.

Mázhaus je rozměrná místnost zaujímající celou přední část přízemí patrového gotického či renesančního měšťanského domu. Tento prostor byl užíván především k výčepu piva, případně k provozování další obchodní činnosti či řemesla. Nebyl vytápěn. Fungoval též jako komunikační uzel, z něhož směřovaly schody do (obytného) prvního patra a do sklepa, průjezd či průchod do dvora atp. Byl téměř vždy zaklenut, velmi často s použitím asymetricky umístěného středního sloupu. Od ulice či podloubí jej dělila plná zeď prolomená vstupem a oknem či okny. Mázhausy vznikaly od 13. století jako důsledek vydělení a přesunu obytné složky měšťanského domu do jeho prvního patra. Tímto způsobem došlo k rozdělení základních funkcí hlavní obytné místnosti domu, tzv. dýmné jizby. Veřejná, obchodní či řemeslná složka zůstala v přízemí, neboť je těsně svázána jak s funkcemi sklepa a dvora, tak s prostorem ulice. Především jde o již zmíněný výčep piva, který těsně souvisí s právem vaření piva (tímto právem byla ve středověku obdařena naprostá většina měšťanských domů), ale i o další obchodní či řemeslnickou činnost.

Obě místnosti mají původní klenuté stropy a jsou dodatečně doplněné o, bohužel, historicky necitlivě řešená okna, kované mříže a vrata.

Dům se nachází se ve dvorním traktu Jezuitské ulice čp. 4/12a, též historicky cenného, renesančně přestavěného domu (stavitelem Ambrožem Ballim) nazvaného U Modrého hroznu (viz níže). S tímto domem bylo dvojče odedávna neoddělitelně propojeno pavlačí, kterou v 19. století vystřídala spojka zastřešených dřevěných schodišť vedoucích z prvních podlaží obou částí domů na úroveň uličního terénu. Vlastní Dvojče sloužilo nejpozději od 19. století jako skladiště a silně zchátralo. Schodiště podlehla asanaci v 50. letech 20. století.


V některých písemných materiálech je Dvojče zmiňováno jako Hinterhaus, což doslovně znamená zadní dům nebo zadní stavení. Tedy si lze uvědomit, že tato budova nikdy nestála coby monumentální solitér, jak ji lze vnímat dnes, byla vždy ve vztahu s domem, k němuž svým vznikem a předchozí existencí náleží, nejednalo se tedy o samostatný dům.


Část zástavby poškozené bombardováním v posledních dnech 2. světové války roku 1945 byla zbořena bez dokumentace. Dříve zhusta zastavěný prostor vnitrobloku mezi městskými hradbami a domy v Jezuitské ulici byly v průběhu 50. let v duchu tehdejších urbanistických zásad asanován. Gotické dvojče bylo před asanací uchráněno. Vypreparované z vybourané původní zástavby zůstalo osaměle stát v prostoru vnitrobloku, opuštěné a značně chátrající.


Objekt byl postupně opravován. První opravy byly zahájeny v  60. letech 20. století. Důkladná rekonstrukce v první polovině 80. let (1980–1984) rehabilitovala mimo jiné i zmiňovanou renesanční srubovou místnost v prvním patře. Poslední renovace, které uvedly objekt do dnešní reprezentativní podoby, proběhly v letech 2015–2016. Během nich byl například stabilizován krov, vyměněna střešní krytina, osazeny okapy s tepanými prvky, spravena a nově natřena omítka, obnoveno schodiště s kovaným zábradlím, opraveny okenice ad.


Dlouhá léta budovu Města spravovalo Oblastní muzeum Litoměřice. V letech 1997–2018 sídlila v prostoru roubené místnosti soukromá Galerie ve dvoře.
Dnes je tento dům ve vlastnictví i správě Města Litoměřice sdílený jeho uživateli Severočeskou galerií výtvarného umění v Litoměřicích – Galerie Gotické dvojče v 1. podlaží, a litografickou dílnou LITHO LITO v přízemí.

Od roku 2018 ve fúzi obou organizací komunikuje pod sjednocující hlavičkou jako Gotické dvojče – Dům umění.

 

Gotické dvojče – Dům umění

Jezuitská 241/12a (ve dvoře, průchod domem U Modrého hroznu, Jezuitská 4/12a)
412 01 Litoměřice

A) přízemí:
Litografická dílna LITHO LITO
B) 1. patro: Severočeská galerie výtvarného umění, Galerie Gotické dvojče

Bezbariérový přístup:
A) Litografická dílna LITHO LITO v přízemí ANO
B) Galerie Gotické dvojče (SGVU) v 1. poschodí NE

Běžně přístupná památka: ANO

A) Otevírací doba litografické dílny: Dle aktuálního programu (vizte zde na homepage G2 v kalendáři událostí nebo na webu LITHO LITO, v jiné dny po předchozí domluvě. Kontakt
B) Otevírací doba galerie: Úterý – Neděle 11.00–17.00, Pondělí zavřeno

Zapsání památky v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek ČR: ANO
Číslo v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek ČR: 16269/5-1722
Památka se nachází na území: MPR – městské památkové rezervace Litoměřic, která byla vyhlášena výnosem ministerstva kultury ČSR ze dne 27. října 1978 č. j. 22 260/78 o prohlášení historického jádra města Litoměřic za památkovou rezervaci.

Stupeň ochrany památky: * *

 

Renesanční dostavbu dvoupatrového domu na úzké parcele, jenž ještě v jeho původní gotické podobě spojoval několik budov v celek, včetně dnešního, samostatně stojícího Gotického dvojčete, roku 1556 vyřešil stavitel italského původu Ambrosio Balli, též nazývaný Ambrož Balli Vlach, pro měšťanskou rodinu Adama Nožíře. Bylo to v době vlády krále Ferdinanda I. Habsburského (římskoněmeckého krále, římského císaře, českého a uherského krále, rakouského arcivévody). Jedná se o Balliho nejstarší dílo realizované v Litoměřicích. Týž autor později zbudoval dům U Černého orla, nynější hotel Salva a dům Pod Bání, dnešní radnici s věží ve tvaru kalicha, oba domy stojí na litoměřickém Mírovém náměstí.

 

Dům U Modrého hroznu má gotické jádro, tři stupně sklepů a dvorní dům (Gotické dvojče). V průčelí lemuje vchod do průchodu půlkruhový pískovcový portál saského typu s profilovanou archivoltou, sedačkami v nikách, letícími andílky, je obtáčen dvěma sukovitými větvemi. Nad ním je umístěn reliéf domovního znamení, dříve modrého, hroznu a mezi 1. a 2. patrem barokní medailon s malbou Madony s dítětem ve štukové akantové kartuši. Okna a římsy jsou renesanční. V přízemí a v prvním patře jsou renesanční křížové hřebínkové klenby. V průjezdu v přední části jsou také renesanční klenby s pilastry a čabrakovými hlavicemi. V zadní části průjezdu je valená klenba gotického původu.

 

Atika a střecha byla rekonstruována v roce 1896, celková oprava domu proběhla do roku 1958. Úpravy v 50. letech 20. století se v exteriéru projevily hlavně výměnou ven otvíravých oken v líci fasády za dvoukřídlá, nedělená, zapuštěná ve špaletě. Restaurátorské práce na portálu, hroznu a Madoně byly provedeny v roce 1998. Posledními opravami fasády, výměnou špaletových oken a střešní krytiny dům procházel v letech 2011–2012. Veřejností užívanému klenutému průchodu s dřevěnými vraty 19. století byla navrácena obvyklá podoba v roce 2017.

 

V těsném sousedství domu U Modrého hroznu stál až do května roku 1945 renesanční dům (čp. 3), který vlastnil František Balli (bratr A. Balliho). Tento dům byl zničen při náletu na město a už nebyl obnoven. Dochoval se z něj jen renesanční portál, dnes umístěný v lapidáriu Oblastního muzea v Litoměřicích v útrobách zpřístupněných 366 m (z celkových 25 km) sklepení historického podzemí, vchodem z restaurace na Mírovém náměstí, domem č. 21/13 situovaným nedaleko radnice a městského infocentra.

Dům U Modrého hroznu

U Modrého hroznu
Jezuitská 4/12a
412 01 Litoměřice
 

Ambrosio Balli

†1576 Litoměřice

Ambrosio Balli byl dobovými prameny označován pro svůj původ také přezdívkou Vlach (což ve staré češtině znamenalo Ital). Patřil mezi první vlnu jihoevropských stavitelů, s nimiž do Čech dorazila renesance. Litoměřice mu poskytly natolik příznivé podmínky, že se zde spolu s dalšími krajany usadili a sňatky s dívkami českého původu zdomácněli.


Když r. 1537 město z velké části vyhořelo, bylo potřeba obnovit řadu domů a z důvodu budoucí bezpečnosti začít stavět z cihel namísto dřeva. Stavitel Ambrož Balli Vlach vybudoval pro zámožné měšťany řadu honosných rodových sídel na náměstí a v přilehlých ulicích.


Roku 1556 Balli vystavěl dům měšťana Adama Nožíře v tehdejší Mariánské ulici (dnes Jezuitská 4/12a), zvaný podle domovního znamení U Modrého hroznu, doplněný pískovcovým portálem. Nejznámější jeho stavbou je rozlehlý objekt U Černého orla (dnes hotel Salva), dokončený roku 1564. V roce 1574 dokončil technicky nesnadný projekt kamenného pilíře mostu přes Labe. Další jeho stavbou byl obecní mlýn na dnešním Střeleckém ostrově, který dokončil roku 1577 jeho bratr Francesco. Ambrož Balli stál také u počátku výstavby domu Pod Bání s jeho charakteristickou vížkou ve tvaru kalicha (dnešní radnice), dokončeného roku 1580 pro patricijskou rodinu Mrázů z Milešovky.

 

Informace o jeho osobě jsou zaznamenány v litoměřické kronice, kde jsou popsány i okolnosti jeho tragické smrti. Byl zavražděn jistým Bartoněm z městských lázní. Stavitelův hrob v křížové chodbě kostela sv. Michala zmizel při přestavbách v 19. století.
 

 

Grisa, I.: dle bývalé informační tabulky na domě a Dějin města Litoměřic (kolektiv autorů, 1997, viz níže)
Hauserová, M.: Zástavba v okolí litoměřického tzv. „gotického dvojčete“ aneb Možnosti a meze srovnávacího typologického výzkumu, Dějiny staveb 2003
Kotyza, Smetana, Tomas a kol: Dějiny města Litoměřic, Město Litoměřice 1997
Kotyza, O., Kotyzová, I.: Zmizelé Čechy – Litoměřice, Paseka, Praha – Litomyšl 2011

 

Husák, K.: www.hrady.cz

Informační centrum Litoměřice, Turistický a informační portál, www.litomerice-info.cz

Litoměřice|||Leitmeritz, litomerice-leitmeritz.net

Národní památkový ústav, www.npu.cz

Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, www.historickasidla.cz
Wikipedie, Otevřená encyklopedie, cs.wikipedia.org

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now